orel

14. století Živočich Diskuze

Ze stč. orel, psl. *orьlъ[1], ie. *h3er- (*or-); stsl. орьлъ.

Slovo vychází z indoevropského kořene *h3er- (*or-) ‘orel’. Původní význam l-ového sufixu není úplně jasný, může jít o augmentativní sufix (tedy význam jako ‘velký pták’), popř. také o příponu činitelských podstatných jmen, jak je tomu běžné i u jiných zoonym. Také mohlo jít o původní r/n-kmen s pozdější disimilací r-r > r-l, viz kelt. tvary.

Nejbližší z příbuzných slov mu jsou názvy baltské a keltské (obojí jsou totiž l-kmeny), např.:

  • lit. ere͂lis
  • kelt. *erilo-/*eriro- > stir. *irar ‘orel’
  • ad. [2]
Mohlo by vás také zajímat: oslice, kolej (1), měch, máma, konkurence
  1. Zánik a vokalizace jerů: http://ceso.cz/vyklad/Zánika a vokalizace jerů
  2. KOLEKTIV AUTORŮ. Etymologický slovník jazyka staroslověnského. 1-18-. Praha: Academia, 1989.