orel

Ze stč. orel, psl. *orьlъ^[1], ie. *h₃er- (*or-); stsl. орьлъ.

Slovo vychází z indoevropského kořene *h₃er- (*or-) ‘orel’. Původní význam l-ového sufixu není úplně jasný, může jít o augmentativní sufix (tedy význam jako ‘velký pták’), popř. také o příponu činitelských podstatných jmen, jak je tomu běžné i u jiných zoonym. Také mohlo jít o původní r/n-kmen s pozdější disimilací r-r > r-l, viz kelt. tvary.

Nejbližší z příbuzných slov mu jsou názvy baltské a keltské (obojí jsou totiž l-kmeny), např.:

• lit. ere͂lis
• kelt. *erilo-/*eriro- > stir. *irar ‘orel’
• ad. ^[2]

Mohlo by vás také zajímat: billboard, bob, laso, pyré, jarmark

---

1. Zánik a vokalizace jerů: http://ceso.cz/vyklad/Zánika a vokalizace jerů
2. KOLEKTIV AUTORŮ. Etymologický slovník jazyka staroslověnského. 1-18-. Praha: Academia, 1989.