Ze stč. kořen, psl. *korenь, ie. *(s)ker- 'useknout'/*(s)ker- 'kroutit, ohýbat'; stsl. корень.
Přesná motivace není jasná. Je spojováno s:
- lit. kẽras 'pařez, keř, křoví'
- stprus. kirno 'keř'
Jsou dvě teorie původního ie. kořene. Oba byly hláskově stejné, lišily se významově. V případě varianty *(s)ker- 'useknout' by kořen byl 'co se seká, ořezává'. Ve druhém případě *(s)ker- 'kroutit, ohývat' by šlo o 'co se kroutí, vine, (vyrůstá?)'.
Srov. koření.
Odvozená slova
Otevřít
| koření, kořenový, kořínek, kořenný, kořenitý, kořenit |
V jiných slovanských jazycích
Otevřít
| Západoslovanské | Jihoslovanské | Východoslovanské | |||
| slk. | koreň | b. | ко́рен | r. | ко́рень |
| p. | korzeń | mak. | ко́рен | ukr. | ко́рінь |
| hl. | korjeń | s. | корен | br. | ко́рань |
| dl. | kórjeń | ch. | koren | ||
| sln. | koren |