duch
Ze stč. duch 'dech, vítr, duch', psl. duchъ 'dech', ie. *dhous-ó-; stsl. доухъ.
Bývá spojováno s:
- lit. daũsos 'vzduch'
- gót. dius 'zvíře'
- něm. Tier tv.
Vše vychází z ie. kořene *dheu̯- 'vanout, dýchat', ovšem balto-slovanská varianta má v kořeni o-ový stupeň ablautu, kořen měl tedy formu *dhou-[1].
Odvozená slova
Otevřít
duchovní, duchovenstvo |
- Pravidlo RUKI: http://ceso.cz/vyklad/Pravidlo RUKI