Zánik a vokalizace jerů

Praslovanština měla kromě normálně dlouhých i a u také ultrakrátké varianty, které se nazývaly jery. Existovaly dva jery:

  1. tvrdý jer ъ (< ie. u), vyslovovaný jako ultrakrátké u (jako např. angl. šva)
    • psl. *sъnъ 'sen' < ie. *supno-
  2. měkký jer ь (< ie. i), vyslovovaný jako velmi krátké i
    • psl. dьnь 'den' < ie. *den-/din- < ie. *dei̯- 'svítit, zářit'

    Během 10.-12./13. století došlo k dalšímu vývoji jerů ve všech slovanských jazycích. Tento proces se jmenuje zánik a vokalizace jerů a podle tzv. Havlíkova pravidla v souvislé řadě liché jery zanikly a sudé se vokalizovaly (staly se z nich plnohodnotné samohlásky), počítáno od konce slova. V č. se oba jery vokalizovaly na e, v r. ъ > o, ь > e, v s./ch. oba na a ad. K tomuto pravidlu existují výjimky.

    • psl. *sъ21 > č. sen, r. сон, s./ch. san
    • psl. 21 > č. den, r. день, s./ch. dan
    • psl. 321 > č. dnes, ale s./ch. danas

    V češtině jery zanikly během 10. století.


    1. Více viz: https://www.czechency.org/slovnik/JERY