Ze stč. velblúd 'velbloud, slon', psl. *velьbǫdъ, přejato z gót. ulbandus, to z lat. elephantus, které vychází z ř. ἐλέφας ‘slon’ (gen. sg. ἐλέφᾰντος). Původem pravděpodobně egyptské.
Vychází z psl. *velьbǫdъ (původně nejspíše ve tvaru *vъlbǫdъ, přidáním protetického v- k *ъlbǫdъ). Později se vlivem lidové etymologie přichýlilo k vel(e)-, velký a také ke slovesu bloudit, čímž vznikl název znamenající ‘velké zvíře, které bloudí’. Jde ovšem o slovo přejaté z gót., kde znělo ulbandus ‘velbloud’, které bylo vypůjčeno z latinského elephantus a to dále z řeckého ἐλέφᾱς ‘slon’ (gen. sg. ἐλέφᾰντος). Původem je ovšem nejspíše egyptské.
Změna významu pro označení exotických zvířat není nečekaná, staré kmeny, které neměly s těmito zvířaty osobní zkušenost, se o nich dozvídali pouze z doslechu (cestopisy, legendy o světcích ad.) - proto také stč. významy jak 'slon', tak 'velbloud'.
Jihoslovanské jazyky užívají pro veblouda slova vycházející z ř. κάμηλος (stsl. камел̑ь).
| velbloudí, velbloudě |
| Západoslovanské | Jihoslovanské | Východoslovanské | |||
| slk. | - | b. | - | r. | верблю́д |
| p. | wielbłąd | mak. | - | ukr. | верблю́д |
| hl. | wjelbɫud | s. | - | br. | вярблю́д |
| dl. | - | ch. | - | ||
| sln. | velblod |