nůž
Ze stč. nóž [1], psl. *nožь, ie. *noǵh-i̯o-; stsl. ножь.
Týž kořen, od nějž je toto slovo odvozeno, se zachoval ve stč. venznúti 'vsadit, zasadit', stč. pronzúti 'probodnout, propíchnout (něco něčím)' a také v substantivu stč. přínoza 'velký nůž (především kuchyňský)'. Toto slovo je ještě zachováno za Kotta[2].
Vychází z ie. *noǵh-i̯o-, derivátu od ie. kořene *neǵh- 'strčit, vrazit'.
Odvozená slova
Otevřít
nožík, nožíček, nůžky, nožíř, nožířský |
- Hláskový vývoj češtiny: http://ceso.cz/vyklad/Hláskový vývoj češtiny
- KOTT, F. Š. Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický 1–7 [online]. [cit. 2020-08-30]. Praha: tiskem a nákladem knihtiskárny Josefa Koláře, 1878–1893. Dostupné z: http://kott.ujc.cas.cz/.