manžel
Ze stč. malžen, psl. *malъženъ; stsl. малъженъ.
Vzniklo metatezí stč. malžen > č. manžel (srov. s p. małżonek 'manžel').
Původní psl. slovo je kompozitum, které se skládá z komponentů *mal- a *ženъ. Ve druhé částí jasně vidíme slovo žena převedené do mužského rodu. Při vypátrání původu první části jsou ovšem potíže. Nejčastější domněnkou bývá, že se jedná o částečný kalk z sthn. mālwīp či mālkona 'žena, manželka', kde byla ponechána prvá část v původním tvaru mal- a druhá část byla přeložena jako žena. Srov. Vánoce.
V. Machek také vyslovil domněnku, že by mohlo jít o původní kompozitum tvořené ze slov *moldъ 'mladý' a *žena 'žena', které by ve formě *maldo-ženьstvo popisovalo 'manželství, svazek muže a ženy' (*maldo- jako zsl. varianta). Slabika -do- by byla vypuštěna kvůli délce slova.[1] K této teorii dodáváme, že takový tvar je možný s přihlédnutím k stsl. алънии 'laň' namísto očekávaného лании, stsl. алъдии 'loď' namísto ладии ad. Rekonstrukce by ovšem byla *malъdoženьstvo, což zároveň lépe odpovídá následnému *malъženъ. Tato teorie je ovšem nepravděpodobná.
| manželství, manželka, manželský, manžílek, manža |
| Západoslovanské | Jihoslovanské | Východoslovanské | |||
| slk. | manžel | b. | - | r. | - |
| p. | małżonek | mak. | - | ukr. | - |
| hl. | mandźel | s. | - | br. | - |
| dl. | - | ch. | - | ||
| sln. | - |
- MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. PRAHA: Academia, 1968.