lev

Ze stč. lev, z psl. *lьvъ, to přes sthn. lewo či germ. *liuwaz z lat. leō, z ř. λέων, které bylo přejato nejspíše z nějakého semitského jazyka.

Vzniklo z psl. *lьvъ, které bylo přejato z některého z germánských jazyků. Podle J. Rejzka a V. Machka ze starohornoněmeckého lewo. Do germánských jazyků se slovo dostalo přes latinské leō z řeckého λέων (léōn). V. Machek dále předpokládá, že jde o slovo indoevropského původu s významem ‘řvoucí’ ^[2], J. Rejzek se přiklání k přejímce z některého ze semitských jazyků.^[1]

S tím nesouhlasí autoři ESJS, kteří předpokládají jako východisko germ. *liuwaz, které zároveň nemohlo být přejato z latiny ani klasické řečtiny. Zdrojem musí být některý řecký dialekt, z nějž se do germánštiny slovo dostalo nejspíše etruským prostřednictvím.^[3] Této teorii ovšem brání fakt, že reflexem germ. *liuwaz by bylo psl. **ljьvъ.

1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Voznice: Leda, 2001. ISBN 80-85927-85-3.
2. MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. PRAHA: Academia, 1968.
3. KOLEKTIV AUTORŮ. Etymologický slovník jazyka staroslověnského. 1-18-. Praha: Academia, 1989.