Ze stč. koza, psl. koza; stsl. коза.
Vyskytuje se ve všech slovanských jazycích. Podle jedné z teorií je slovo spojováno se sti. aja- ‘kozel’, ajā- ‘koza’, lit. ožy͂s ‘kozel’, ožkà ‘koza’ aj. Tato slova vycházejí z ie. *aǵ-, *āǵ- téhož významu. Problémem však je vysvětlit počáteční k- u slovanské varianty.
Další možností je vycházet z ie. *koǵā, přičemž příbuzná slova by byla pouze gót. hakuls ‘plášť’, stangl. hēcen a střniz. hoekjin ‘kůzle’. Problémem je, že u domácích zvířat s názvy indoevropského původu běžně nacházíme rozdílná pojmenování pro samce, samici a mládě (pes-fena-štěně; býk-kráva-tele atd.).
Nejpřijatelnější variantou je teorie o výpůjčce z ttar. jazyků, z nichž bylo přejato käzä asi v období pozdněpraslovanském. K takovému výkladu přispívá geografické rozšíření těchto slov.
| kozí, kozinec, kozička, kozina, kozinka, kozka, kozlina, kozonoh, kozodoj, kozoroh, kozorožec, kozový, kozulenka |