Ze stč. hrdlička, psl. *gъrlica, stsl. грълица.
Spojováno s hrdlo. Otázkou je, zda je tato příbuznost prvotní (hrdelní hlas je specifickým znakem hrdličky), nebo druhotná (vlivem lidové etymologie). Druhou možností je, že psl. *gъrlica vychází z onomatopoického *gur-. To dosvědčuje sln. grlíti, grúliti ‘vrkat’ a lat. turtur ‘hrdlička’, něm. Turteltaube a angl. turtle-dove tv. [1, str. 214]
Spojení s hrdlem je nejspíše vlivem lidové etymologie, čemuž nasvědčuje psl. tvar slova bez vloženého -d-.
Odvozená slova
Otevřít
| hrdliččí |
- REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Voznice: Leda, 2001. ISBN 80-85927-85-3.