hříbě

konec 14. století Živočich Diskuze

Ze stč. hřiebě, psl. *žerbę^[1], ie. *g^u̯erb^h- ‘mládě, zárodek’; stsl. жребѧ.

Vychází z indoevropského kořene *g^u̯erb^h- ‘mládě, zárodek’. Bezesporu je příbuzné s ř. βρέφος ‘mládě, zárodek’.

Českou změnu ž > h (žř > hř) vysvětluje J. Rejzek jako proces disimilace.^[2] V. Machek předpokládá postupnou změnu žř > zhř > hř.^[3]

Odvozená slova

Otevřít

hříbátko, hříběcí, hřebec, hřebčí, hřebeček, hřebčín

Mohlo by vás také zajímat: anděl, jarmark, kovat, holub, orel

Metateze likvid: http://ceso.cz/vyklad/Metateze likvid
REJZEK, Jiří, 2015. Český etymologický slovník. Třetí vydání (druhé přepracované a rozšířené vydání). Praha: Leda. ISBN 978-80-7335-393-3.
MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. PRAHA: Academia, 1968.