duše

Ze stč. dušě 'duše i dech', psl. *duša, ie. *d^hou̯s-i̯éh₂ (*d^hous-i̯ā); stsl. доуша.

Otázkou je, zda toto slovo je již ie. stáří, či až psl. stáří. Pokud by vzniklo již v době ie. jednoty, jeho rekonstrukce by byla *d^hou̯s-i̯éh₂, v případě, že se jedná o psl. inovaci, rekonstruujeme původní tvar jako *duch-ja. Obě varianty jsou si slovotvorně rovnocenné, jde pouze o stáří.

Odvozeno od slova duch, příbuzné také s dýchat. Spojitost je zřejmá, život z těla odchází s posledním vydechnutím.

Vychází z ie. kořene *d^heu̯- 'dýchat, vanout'.