dno

Ze stč. dno, psl. *dъ(b)no^[1], ie.*d^heub^(h)- 'dno', či *b^heud^h- tv.; stsl. дъно.

Existují dvě teorie o původu původního psl. pojmenování. První z nich vychází z ie. kořene *d^heub^(h)- 'dno', z nejž pochází také:

• angl. deep
• něm. tief, obojí 'hluboký'
• lit. dùgnas
• lot. dubens, obojí 'dno'
• ad.

Druhá teorie spojuje pojmenování s ie. kořenem *b^heud^h- 'dno', z nějž pochází také:

• lat. fundus 'základ, dno'
• ř. πυθμήν 'dno hrnku, dno moře'
• sti. budhna 'dno'
• arm. bun 'dno, základ'
• něm. Boden 'podlaha, dno moře'
• ad.

Oba kořeny jsou ale pravděpodobně ze stejného základu, kdy došlo k metatezi *d^heub^(h)- > *b^heud^h-.

Mohlo by vás také zajímat: mňoukat, jehně, cíl, tuha, kov

---

1. Zánik souhlásek v praslovanštině: http://ceso.cz/vyklad/Zánik souhlásek v praslovanštině