čest

Ze stč. čest, psl. *čьstь^[1], ie. *(s)kʷit-tis < *(s)kwei̯t- 'všimnout si'; stsl. чьсть 'čest, úcta, vážnost'.

Původní gen. sg. ve stč. byl čsti, byl ovšem vzhledem k těžké výslovnosti zjednodušen na cti (ve stč. nacházíme i jiné varianty, např. čcti).

Vychází ze stejného kořene jako číst.

1. Zánik a vokalizace jerů: http://ceso.cz/vyklad/Zánik a vokalizace jerů