Vznik nosovek

Praslovanština disponovala dvěma nosovkami: ę a ǫ (stsl. cyrilicí ѧ a ѫ, jmenovitě velký jus a malý jus). Tyto nosovky vznikly pravděpodobně působením zákona otevřených slabik. Je několik způsobů, jak mohla nosovka vzniknout.

  1. o + m/n + C > ǫ, e + m/n + C > ę uprostřed slova (C označuje konsonant = souhlásku)
    • psl. *pętь 'pět (číslovka)' x ř. πέντε, lit. penti tv.
    • psl. *pǫtь 'pouť, cesta' x lat. pontis (gen. sg. od pōns) 'most'
  2. ьm + C, ьn + C > ę, kde:
    1. psl. ьm/ьn < im/in < ie. slabičného n̥/m̥
      • psl. pamętь 'paměť' x lit. atmintis 'vzpomínka, paměť, památka'
    2. ę < im/in ve slovech přejatých
      • psl. kъnędzь 'kníže' < germ. *kuningaz (snad ze sthn. kuning 'král')
  3. na úplném konci slov před pauzou
    • ‑ēn/‑ēm > ‑ę: psl. *mę
    • ‑ān/‑ām > ǫ: psl. rǫkǫ 'ruku' (ak. sg.)

    1. Radoslav Večerka (2017): NOSOVKY. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
      URL: https://www.czechency.org/slovnik/NOSOVKY [cit. 27. 8. 2020
    2. Více viz ibid.